Polské placky na Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek na krku. Nebudu tady pro jistotu popisovat, jak moc jsem ho prožila (spala jsem až do dvanácti:-)), nicméně odpoledne stálo za to. V 5 hodin jsem se dle dohody dostavila do druhého patra na Éčko. Karolina má vážně báječný výhled. Bydlí si ve druhém patře, to znamená, že jí nikdo věčně neciví do pokoje a ještě k tomu má báječný výhled na hory a silnici vedoucí k jezeru. Měly jsme v plánu dělat bramboráky. A tak jsem jí ještě před pátou napsala, jestli mám vzít majoránku, která se povětšinou do našich bramboráků dává (nemám pravdu?). Úplně se zhrozila a začala mi tvrdit, že do jejich placek se nic takového nedává. Musela jsem se smířit s představou, že pravé české bramboráky nebudou a že je pro dnešek nahradím jakousi splácaninou po polsku.:-)

Jejich kuchyňka zářila čistotou, Norové žijící s Karolinou jsou nejspíš o hodně čistotnější, než ti moji. Navíc to vypadá, že Éčko bude nejnovější budova z celé Heltne. Mají mimo jiné super plastová okna, po kterých, my na Céčku, můžeme jen šilhat. Začaly jsme strouhat asi devět brambor, přičemž jsme se střídaly a také si střídavě hojily rány utržené od ostrého struhadla. Do toho vajíčko a mouku, cibuli (zajímavé, že po norských cibulích neslzí tolik očiska), sůl a pepř a pak se už jen míchalo. Trochu jsem na Karolinu tlačila s pytlíčkem majoránky, ale neprošlo to. Polské placky předčily bramboráky. No budiž, jednou tu národní ostudu přežiju, říkala jsem si. Také jsem si říkala, že to bude takové nemastné neslané bez koření, ale radši jsem mlčela, neboť na Zelený čtvrtek neradno se rozčilovat.:-)

Jakmile se začala ohřívat pánvička, bylo na ní nalito neuvěřitelné množství oleje. Vím, že se to má dělat na oleji,ale takový rybník jsem ještě neviděla. A tak jsem vytáhla papírové kapesníčky a ubrousky a každý "bramborák" poctivě vysušila. U plotny jsme strávily asi 2 hodiny, přičemž se nám z kastrolu povedlo udělat asi 20 placek. Ještě předtím ale, než jsme začaly házet těsto na pánvičku, přišla Karolinina spolubydlící z Ukrajiny, Vita, a prohlásila, že to těstíčko vypadá, jako kdyby se někdo právě vyzvracel. Ano, musela jsem uznat, že měla pravdu, možná proto jsem v konečné fázi, moc nepojedla:-) Když se usmažily poslední, Karolina už natahovala nos a říkala, že cítí vůni domova. Já bych, upřímně, cítila větší vůni domova, kdyby byla přidaná majoránka.:-) Ale to by přece už nebyly polské placky. K mému velkému údivu to ale nebylo všechno. Odněkud vytáhla takový ten instantní sáček s omáčkou na maso a začala si obhajovat názor, že s omáčkou na maso to bude určitě lepší. Hluboce jsem se nadechla, ale přkývla jsem s myšlenkou, co by tomu chudáci bramboráci asi řekli. Nakonec to chutnalo...zvláštně...:-) Ojediněle a netradičně. Ale o to přece šlo. Ochutnat něco nového!

Na Velký pátek v Polsku většinou nejí a nepracují. Naopak o víkednu jí hodně. Jakousi vajíčkovo-žampionovou pastu, kterou plánuje Karolina vyrábět. Naopak Norové jí o Velikonocích hodně a hlavně hodně masa. Ale o tom až v dalším článku o norských Velikonocích.

Takže prozatím jen pár fotek z dnešního kuchtění:

Na pohled velmi nevzhledné, zvlášť pak pro cizince .:-)

 U sporáku jsme se střídaly. Ty moje musely být vždy pěkně do zlatova.:-)

Celý den bylo zamračeno a mlha. Až kolem sedmé se začala obloha protrhávat a za mlhou byly vidět osvětlené vrcholky hor.
 Z jejich balkonu je skvělý výhled!:)

 Final dish. V kastrůlku je ona omáčka, která byla... prazvláštní. Nedokážu hodnotit kladně ani záporně, ale faktem bylo, že byla cítit po masu...Takže...? 

 Co platí obecně je to, že Karolina se prostě nerada fotí. Proto jsem u sporáku zase já, ačkoli tohle byla její várka.:-) Já se snad s tou kuchyní díky Voldě nakonec skamarádím.:-)

 Dali byste si polské placky?:-) Musím podotknout, že názvu bramboráky se Vita i Karolina hrozně nasmály. Prý že to má legrační název.:-)

Tak tyhle botičky fičí. Nemohla jsem z nich  oči odtrhnout. Proto asi byla většina placek tolik ohořelých.:-)