Jak jsem oslavila narozky

dubna 14, 2011

Jak jsem oslavila narozky

Tak se to nějak všechno semlelo. Je duben, včera 13. a ejhle- já mám narozeniny! Všechno to vlastně začalo už 12.4., když se ručičky hodin blížily k půlnoci. Plánovala jsem totiž, že já budu první, kdo popřeje mým Alešům k svátku. Jakmile bylo 0:00, tedy už 13.4., napsala jsem oběma přání k svátku a s hřejivým pocitem jsem plánovala jít spát. Přibližně za 7 minut jsem ale uslyšela podivné zvuky za dveřmi. Připomínalo mi to dupání a funění divokých zvířat.:-) Za chvíli se ozvalo klepání. Nejistě a trochu se strachem jsem otevřela. Za dveřmi stály Elisa a Maria a se širokým úsměvem na rtech mi začaly zpívat španělsky a následně norsky písničku k narozeninám. Podivně při tom hopsaly, ale ono to bylo tak roztomilé a tak legrační, že jsem se nemohla ubránit smíchu. 7 minut po půlnoci! Darovaly mi čokoládu s oříšky (to ještě netušily, jaké mám silné reakce na oříšky) a po gratulacích jsme se pustily do dlouhého povídání. Během 2 hodin jsme probraly všechno od barvení vlasů, přes sourozence, školu, modu, líčení, sex (ne, debaty o sexuálních zážitcích tady opravdu nejsou žádné tabu), cestování, až po šití a vaření. V půl 3 ráno jsme se konečně rozloučily a šly spát. Říkala jsem si, jak na svůj den D nevstanu, jak budu mrtvá, ale opak byl pravdou. :-)

S úsměvem od ucha k uchu ve dvě ráno:-) ...Je to zdravé, to se musí!

S Elisou a Mariou

Ráno jsem vstala sama od sebe v osm. Vyskočila jsem z postýlky, byl krásný slunečný den, všechno se zelenalo, radost pohledět! V 10 jsem potkala Elisou na chodbě a šly jsme společně na literaturu. Cestou jsme potkali dost lidí, všichni mi popřáli (i Norové- tzn. nejsou tak chladní, jak se zdají být:-)). K zvýšení mé radosti, jsem se dozvěděla konečně výsledek mého eseje. Pozitivní. To znamená, že můžu jít ke zkoušce, která je 9. května! Hurá!

Mezitím, co jsem si šla na poštu pro balíček k narozkám od přítele, holky doma vyráběly na večerní oslavu čokoládové fondy. Tenhle výjev mě hrozně rozsmál. To bylo totiž odpoledne, kdy jsem přišla domů a chtěla jsem je obeznámit, že budu dělat večer taky palačinky. Přišla jsem k Elise do apartmánu. Přivítaly mě rozházené, všude možně, kusy nejrůznějšího oblečení, bot, přívěsků, tašek a jiných sarapatiček. Mezi nimi se válelo čisté i špinavé nádobí. V obýváku hrála dramatická hudba, protkaná výstřely z kulometu (samozřejmě jen v televizi). A v pozadí stály ony dvě. Elisa kompletně upatlaná od čokolády a Maria v pestrobarevném šátku, prý předvádějící indiánskou babičku.:-) No nesmějte se!

Kolem šesté večerní přišla Karolina se šampaňským. Každému jsem dala ochutnat slivovici (home-made)- zajímavé, že Johanes, denní alkoholik, se tak bránil:-) Pak jsme se ťukli šampaňským a začaly se vyrábět palačinky. S Karolinou jsme se u plotny střídaly, protože jí se nelíbil můj tvar palačinek a mě zase její. Ty moje měly tvary všemožné, jenom symetrie jim trochu chyběla. Pokusila jsem se jí vysvětlit, že dle mého názoru je symetrie pro idioty. Odvětila mi, že přesnost je jistotou lidstva. Určitě v tomto výroku tkví hluboká myšlenka, ale mě jednoduše nepřesvědčila. Naopak, utvrdila mne v tom, že mám za kamarádku někoho ve znamení Panny a ještě k tomu puntičkářku!:-)

Za chvíli se objevil i Per Aspen, Johanesův spolubydlící, a (ne)taktně mi popřál k narozkám. Bylo zřejmé, že předtím jedl čenekovou pastu, jejíž zbytky jsem našla přilepené na sporáku. Johanes přinesl do kuchyňky kytaru (často si hraje v pokoji na kytaru, jeho brnkání mi přivolává pocity spokojenosti:)) a s Elisou mi zazpívali a zahráli Happy Birthday. Pokud se mi to podaří, vložím sem autentické video.:-)

Mám já to ale fajn zařízené, všichni se o mě tak hezky starají:-)

"Tu kytáru jsem koupil kvůli Tobě..."

Když se nám asi po 45 minutách podařilo udělat dosti palačinek pro každého, vytáhla jsem svůj borůvkový džem, kterým jsem se následně stihla dvakrát pokecat. Říkám si, že bych to snad ani už nebyla já, kdyby se mi žádná taková věc nepovedla!

Se šampáněm:)

Chytly to kalhoty a šly rovnou do prádla.

Nevím, kdo tohle fotil, ale fotka zachycuje okamžik pravdy: Kate is a piggy!

Po palačinkách přišly na řadu čokoládové fondy. Vypadají jako muffiny, podávají se horké a polévají se vanilkovou zmrzlinou. Tak jsme si dopřáli pořádnou kalorickou bombu. Potom se diskuse stočila na nejrůznější témata. Probrali jsme opilost v Česku/Norsku, sexuální úchylky Češko/Norsko/Polsko, přičemž v Norsku, jak jsem zjistila, jsou na tom z otevřeností mluvit o tabu věcech hodně špatně. Chci tím říct, že nemají zábrany mluvit o čemkoli!

Čas utíkal a my se bavili, smáli a radovali až do desáté večer. Po šampáňu a slívce se mi chtělo dost spát (jsem abstinent) a tak jsme se rozloučili a ulehli do svých norských postýlek. Tenhle den jsem prožila opravdu naplno. Od teď bude každý můj další den tak energický jako ten 13.dubna 2011, který jsem prožila se skvělými lidmi, ve Voldě:-)