Zkouška z literatury - zážitek na celý život

V pondělí jsem skládala zkoušku z literatury. Byl to opravdu velký zážitek. Celá akce začínala v devět ráno a měla trvat pět hodin, tedy do dvou odpoledne. Bylo nutno přečíst dosti literatury (všechno jsem nestihla:-)) a taky rozebrat několik básní. Zkouška se konala v písemné formě, napsat pěti a více stránkovou esej na zadané téma. K dispozici byly dvě otázky, přičemž jsme si byli povinni vybrat jednu.

V osm ráno jsem měla na chodbě sraz s Elisou a šly jsme společně do žluté budovy Kaarstadt místnosti 109. Neměla jsem ani tušení, že v průběhu zkoušky na nás nebudou dohlížet profesoři, ale nějací důchodci- dobrovolníci, kteří neumí ani cvrnk anglicky. Hned na začátku jsem musela najít své jméno na bílém papíře, který visel před místností. Uvnitř bylo asi patnáct stolečků po jednom, usadila jsem se k oknu, kde byl krásný výhled na fjord, v domnění, že odtud budu alespoň snáze čerpat inspiraci k tvoření. Ve tři čtvrtě na devět se konečně celá místnost zaplnila. Hned vedle mě seděl Mads a vedle něho přes uličku Elisa. Třeba si můžeme telepaticky posílat informace, smála jsem se pro sebe.:-) Každý jsme na svém stolečku měli položený červený papír, kde bylo z jedné strany norsky a z druhé anglicky napsáno, co všechno můžeme a nemůžeme mít na stole. Slovníky, tužky, svačina, pití bylo povoleno, jinak batohy a kabelky se musely odložit ke katedře na jednu hromadu.  Deset minut před devátou vstal takový stařík, předstoupil před nás a jal se něco (pravděpodobně úvod k tomu, na jaké papíry psát  a co je koncept) vysvětlovat v norštině. Povídal asi osm minut, pak skončil a s uspokojením se posadil. V ten moment jsem se přihlásila a požádala o anglický překlad. Zřejmě takovou přepadovku vůbec nečkal, v jeho očích se zračil děs. Vyděšeně se podíval i na své kolegyně. Já jsem se mile usmívala. Po chvíli ke mě přicupitala postarší dáma v zeleném svetru a začala se na mě hrozně usmívat a šeptat mi (skoro do ucha), jak a co mám udělat. V norštině. Naše následující konverzace probíhala asi tři minuty šeptem takto:

Já: I do not understand Norwegian! I speak only English!
Ona: bla bla bla bla bla (v norštině rychle)
Já: Sorry! I understand English only!
Ona: bla bla bla bla bla (v norštině pomalu)
Já: Only English! NO Norwegian!
Ona: bla bla bla bla bla (v norštině opět -asi si myslela, že když mi to všechno zopakuje ještě jednou a opravdu pomalu, že jí, i když norsky nerozumím, porozumím.)

Teď mě napadlo, že jsem jí měla říct: Eg snakkar ikkje norsk. Eg snakkar engelsk. Jenomže na takový dobrý věci si bohužel člověk vzpomene, až  když je pozdě.

Za minutu devět jsem to vzdala. Každému bylo rozdány dvoje bílé desky s titulem Eksamen, bílé průpisné papíry a růžové na koncept. Bylo doporučeno psát nejdřív na koncept a pak až na bílý průpisný arch. A za jednu hodinu napsat jednu stránku. Jedna otázka byla rozbor básně My Last Duchess od R. Browninga a druhá zaměřená na prozu - knihu Šarlatové písmo od N. Hawthorna, tedy zda může být hlavní hrdinka románu považována obecně za archetyp americké hrdinky a proč. Vybrala jsem si druhou otázku, protože u povinného eseje jsem už básně rozebírala a Šarlatové písmo jsem četla (do poloviny). A tak se začalo psát.

Asi za půl hodiny přišla Marie, profesorka literatury. My jsme jí ale tento semestr měli jen dvakrát, především naše hodiny vedl Američan Steven. Marie každého, kdo měl slovník obešla a přelepila izolepou ty části, kde se v slovníku vyskytuje How to write an essay a podobné věci. Při té příležitosti jsem se jí zeptala, kam psát finální verzi eseje. Poradila mi, že na bílý arch, který se pak rozdělí do několika kopií, pod ním je totiž ještě žlutý a růžový.

Nejvtipnější na tom všem bylo, že jsme měli doprovod v případě odchodu na toaletu. Vždy za námi cupital jeden z hlídačů- důchodců, počkal před dveřmi a pak jsme šli zase zpátky. Norové vypadli, že jim to vůbec nevadí, já jsem to ale považovala za dosti neobvyklé. :-) Skončila jsem přesně ve dvě, odevzdala bílý a žlutý papír a růžový si nechala na památku na tento unikátní zkouškový zážitek. :-)

Odpoledne jsme s holkama seděly u Heltne na travičce pod břízou, rozprávěly a odpočívaly. Možná taky načerpávaly energii na další zkoušky. :-)

Nicméně, všem dalším, kteří budou skládat tuto zkoušku z literatury přeji silné nervy a mnoho štěstí. Tedy alespoň já za sebe nemohu říct, že by to bylo nejjednodušší.