Princ z Persie a holky z Heltne

Večer se už stejně nemá nikdo náladu učit. Kolem osmé hodiny jsme se s holkama nejspíš nějakou magickou silnou, všechny najednou sešly v kuchyňce. Mezitím, co Maria a Line dojídaly večeři, napadlo Elisu, že když se všechny takhle tvrdě a poctivě (nutno brát s rezervou:-)) připravujeme na zkoušky, mohly bysme si večer ozvláštnit den velkou movie night. A tak jsme se hned všechny majestátně přesunuly k Elise a Anette do apartmánu, naskládaly se na gauč a začaly si vybírat z nepřeberného množství filmů, které měla Elisa na počítači, který byl připojený k velké televizi. Mezitím, co Anette dopíjela čaj (to je prostě čajová etno dívka), si Maria přinesla velkou krabici od bot, tu otevřela a  - byla plná sladkostí! Barevných pendreků, lízátek, čokoládiček a bonbonů. Naskládaly jsme se na gauč naprosto spontánně a přirozeně, ale když si na to teď vzpomenu, musím se smát, protože pro nestraného pozorovatele, určitě dobrá podívaná. :-) Elisa, úplně na kraji u televize, celou dobu seděla v tureckém sedu - nechápu, jak to mohla přes dvě hodiny vydržet, vedle ní Line s polštářem na klíně a s Nortnovou antologií anglické literatury (Elisa jí tam měla pohozenou tak nešikovně, že jsem si na ní sedla  a ani jsem netušila, na jak cennou věc jsem se uvelebila.) Line měla celou dobu nohy,tam kde bych já měla mít nohy a já měla nohy, tam kde by Line měla mít nohy. :-) Vedle mě Maria, se svou obrovskou krabicí sladkostí na klíně, v černých šatech se svými černými vlasy vypadala v temnu strašidelně. Ještě více strašidelnější to bylo, když ze svého igelitového pytlíčku vytáhla černý dlouhý pendrek a začala ho hryzat. Ustaviřně mi cpala karamelky a já jí ustavičně šeptala, že tahají plomby. A nakonec, vedle Marii seděla tiše a nehybně (mezitím, co my jsme sebou s Line pořád mlely, neb na dlouhé nohy, málo místa) ona seděla po celou dobu skoro nehybně a vždy, když úžasný Jake Gyllenhaal skočil z obrovské výšky dolů, vyjádřila svůj obdiv nad jeho odvážností citoslovcem: Wow!

 Na Princi z Persie jsme se nakonec dohodly hlasováním. Line a já jsme nechtěly nic romantického a smutného, Anette nechtěla válečné filmy ani horory, zato Maria chtěla horory a Shreka, jediná Elisa toužila po filmu Remember me. Jenže po takovém filmu by z apartmánu číslo osm zbylo jen slzavé údolíčko. Nikdo z nás ale neměl nic proti Peršanovi a tak jsem si ho pustly. Celý začátek mi samozřejmě unikl, protože se Maria a Anette hádaly, která z nich sní tu poslední kanadskou čokoládu. Nakonec jí snědla Anette za šíleného mlaskání. V polovině filmu, kdy to všechno bylo nejnapínavější, začala Elisa usínat. Ukradla Line polštář z klína, což způsobilo, že Line změnila svou strategickou polohu. Tato změna ovlivnila samozřejmě i mě. V tom se Maria otočila  a hlasitě se nás zeptala: Do you have enough space? Aniž by se o kousek posunula, přisunula si k sobě další pytlíček karamelek. Miluju gaučování na malém gauči ve společnosti dívek! Ony jsou TAK skromné!:-) Za dalších patnáct minut najednou Maria vstala a kamsi odcupitala. Když se vracela, nahlas nám vysvětlovala, že se já chtělo hrozně čůrat. Elisa kvůli ní celý film zastavila a pak hledala moment, který Maria viděla naposledy. Chudák, hledala ho asi 5 minut. Až po 6 minutách jí Maria vysvětlila, že se nemusí namáhat, že Prince z Persie viděla už třikrát a  že některé dialogy zná nazpamět...

 Končící film nás upoutal svojí melodií, na kterou se začala Line vlnit (konečně dala ty nohy pryč!:-)). Film se nám líbil. Snědly jsme skoro půlku Mariiny krabice od bot, mexické lupínky s cibulkovou omáčkou (ještě že jediné, co nás pak čekalo, byla postel) a kompletně jsme vyluxovaly peprmintky.

Ještě dobrých dvacet minut po půlnoci jsme tam seděly jako usychající švěstky vedle sebe, usínající a vypadající jako po těžkém flámu, když Maria edukovaně pronesla: Life is hard... A všechny jsme na tu důstojnou poznámku pokývaly hlavou. A pak bylo dlouho ticho. (Okamžiky pro tvůrčí nápady.)

Line se zasnila a nakonec podotkla: That actor has kind eyes.

A tak jsem se díky Princi z Persie a holkám s čokoládou zamyslela, kolik lidí znám, kteří mají kind eyes. Druhá věc, která mě napadla je tvůrčí myšlenka k tvorbě, kterou hodlám díky včerejšímu výjevu stvořit.  To jsem si myslela, že mě  Norsko nijak neovlivní...Ba ne, právě naopak...