Runde - ostrov papuchalků

května 07, 2011

Runde - ostrov papuchalků

Kraj More og Romsdal, ve kterém leží i Volda obsahuje nepřeberné množství přírodních krás. Mezi jednu takovou patří i ptačí ostrov Runde na západě od Ulsteinviku. Byla by velká škoda se tam v průběhu mého pobytu v Norsku, nepodívat. A tak jsme si ve čtvrtek sbalily batůžky a v osm už čekaly na autobusovém nádraží. Spojení z Voldy na ostrov Runde je rychlé a pohodlné. Pouze s jedním přestupem ve Fosnavagu. Autobus s námi jel směrem na Ulsteinvik, akorát těsně před městem zahnul doleva, do městečka Fosnavag, kde kromě přístavu a přístavních luxusních lodí nic zajímavého není. Ve Fosnavagu jsme měly hodinu čas, než nám jel další autobus přímo na ostrov Runde. Skočily jsme se podívat do turistických informací pro nějaké mapky o ostrově. Ten autobus, který byl v jízdním řádu namalován jako lokální autobus byla taková malá dodávka. Asi jen pro dvanáct lidí. Zase jsme jely samy. Stejně jako v březnu na pláž Flo. Pravděpodobně se nikomu na Runde v 11 dopoledne nechce.:-)

Ve Fosnavagu to hrozně fičelo. Ačkoli předchozí dny bylo opravdu teplo, čtvrteční ráno bylo chladné a od moře vál leďák.

Ostrov Runde je proslulý hlavně jako sídlo papuchalků ploskozobích, drobných bíločerných ptáků, s hlavou podobnou tukanovi a červeným orlým zobákem. Papuchalci sídlí hlavně v severní a západní části ostrova. Tráví zde léto ve statisícových koloniích. Na ostrov se přijíždí po dlouhém mostě, který vede těsně nad mořem. Přivítala nás malinká vesnička Runde s několika malebnými domečky na pobřeží, malým bílým kostelíkem se hřbitovem. Řidič nás zavezl na severní část ostrova zvanou Goksoyr, kde měl konečnou, my jsme vystoupily a mohly se z hluboka nadechnout svěžího mořského vzduchu. První, co nás přímo praštilo do očí byl obrovský plakát - propagace papuchalků a vedle obrovská cedule- Camping. Kempařů tam ale nebylo moc. Asi tak dvě tři auta.

Pojďte, pojďte, uvidíte přesně takového papuchalka, jako je tady na obrázku:-) - tohle je potřeba brát s rezervou:-)

Kochám se výhledem. A to jsme teprve kousek nad vesničkou.

Odpočinek na balvanu. Moře přede mnou, moře za mnou...

Autem můžete zaparkovat buď ve vesničce Runde nebo v oblasti na opačné části Goksoyr. Na vrcholky ostrova, skalisek a útesů se pak můžete vydat už jen pěšky s dobrou zásobou tekutin a potravin. Vedou tam prošlapané cestičky trávou a nebo vyrobené z prken. Řídit se můžete dle ukazatelů. My jsme se vydaly od parkoviště směrem nahoru. Chvíli se šlo po asfaltové cestě, což mi přišlo trochu nepřirozené, za pár minut ale asfaltka zmizela a my jsme se jaly zdolat první vrchol ostrova Rundebranden (294). Čím jsem šly výš, tím se nám otevíral krásnější pohled na Severní moře, strmé srázy, menší a menší domečky pod námi. Výhled, který se nedá popsat ani fotkami, natož pak slovy.

Super vyhlídka. Sem jsme si musely dolézt za pomoci dřevěného byteleného žebříku, který vedl naší trasou.

Tak takhle vypadá papuchalek:-)

Pohled na Goksoyr (druhá část vesnice Runde)

Placatá krajina na vršku mi připomínala prérie z Pána Prstenů. Než jsme se došplhaly na samotný vrchol, míjely jsme maják Runde fyr. Kdybychom k němu sešly, riskovaly bychom, že nedojdeme k místu, kde sídlí papuchalci. Byly jsme totiž trochu omezeny časem. Poslední autobus z ostrova odjížděl v 5 odpoledne. Takže bylo nutno se příliš nezdržovat. Už od začátku nám ale bylo jasné, že projít celý ostrov za pět hodin je bláznovství.

Rozcestník ukazuje, jakou cestou a kam se můžete vydat, také na jak dlouho taková trasa asi je.

Míjely jsme malý vodopádek a mrtvé jehně

Druhým dominantním vrcholem ostrova je Sandshornet (250). Mezi těmito skalisky se nachází sídlo, hnízda papuchalků. Žádné jsme neviděly, protože většina z nich přiletá na ostrov až po páté hodině. (Ale- ke konci května se sem vydávám znovu, tak snad mi štěstí bude více přát:-)). Za neustávajícího křiku racků, kteří nás doprovázeli na celé naší túře, jsme se dostaly až do středu ostrova, který tvoří široká travnatá planina s bažinou a třemi velkými a třemi malými jezírky. Tudy jsme se pak vracely zpátky, protože bylo nereálné vydávat se na jih ostrova, kde se tyčí třetí vrcholek zvaný Sore Handfangen. Na jihu je největší bod Runde Vardane (333).

A jak jsem byly sportovně netrénované, za pár hodin nás začaly děsně bolet nohy. Balvany nám byly jen záchranou:-)

Zpátky jsme se vracely uondané, ušlapené a vyčerpané. Ale s úžasným pocitem, že jsme viděly něco neskutečného, přírodní ráj na zemi.

A na ty pestrobarevné okřídlence si počíhám za 14 dní a pak dám určitě vědět! :-)

Za zmínku stojí, že na Runde se pořádají i plavby z Alesundu. Lodí se tak dostanete přímo pod skálu, kde sídlí papuchalci, ale na druhou stranu zase neuvidíte vnitrozemí ostrova, který za procházku opravdu stojí!

Něco dalšího z fotogalerie:

Nejlepší vyhlídky z celého ostrova

Tady ta fotka trochu zkresluje. Vypadám tam, jakobych seděla na úplném konečku skály a pode mnou byl už jen sráz. Ale tak to není. Pode mnou bylo ještě mnoho jiných takových mini vyhídek, takže dohromady tvořily takové schody. Takže se nemusíte děsit, že jsem se mohla klidně někam zřítit.:-)