Fotografický výlet - Ørsta

6.3.

Minulý víkend jsme se s Agou a Karolinou (obě studují Photo for Media) vydaly na odpolední výlet do blízké vesničky Ørsta. Z autobusového nádraží ve Voldě vyjíždí každých 40 minut, jízdenka pro studenty stojí 25 NOK. Předchozí dny bylo přímo ohavné počasí (březen- sněhové bouřky na denním pořádku) a tak se ještě v neděli nevědelo, zda se někam pojede nebo se výlet odloží. Šlo hlavně o to, aby nesněžilo, kvůli fotkám. Ale nakonec se všechno zdálo přijatelné a tak jsme nasedly do autobusu a za 15 minut jsme vystoupily ve vesničce vzhledem podobné jako je Volda. Pouze okolní vysoké horské štíty odlišovaly obě oblasti.

 Ørsta a Volda

Některé domečky jsou typicky severské- dřevěné, pestrobarevné

Kousek od "centra" se nachází tento malebný bílý kostelík. Protože máme zkušenost, že kostelíky bývají po většinu času zamčené (mše nejspíš neexistují:)), zaradovaly jsme se, když jsme uviděly otevřené hlavní dvěře. Měly jsme opravdu ohromné štěstí! Zrovna se uvnitř konaly křtiny. Všichni, nejspíš rodina a příbuzní byli oblečeni do dlouhých modrých hábitů, pod kterými měli národní modro- bílé kostými s vyšívanými květinami. Vpluly jsme dovnitř a pořídili několik unikátních snímků.

Jakmile jsme odešly, hned se za námi zavřelo a zamknulo, jak je tomu zvykem, na sto západů. Přímo naproti hřbitovním vratům začínala hlavní ulice. Když jsme si popošly kousek dál, objevila se nám budova v celé své kráse pěkně z dálky.

Hlavní ulici lemují bílé dřevěné domky. Za chvíli máte pocit, že se nacházíte v americké čtvrti boháčů. Holky měly obě velké foťáky, tak to bylo chvílema vtipné, když jsme se rozhodly něco vyfotit. Vždycky jsem vytáhla ten svůj malinkatý:) Tak alespoň máme každá úplně jiné fotky!

Modernější varianta místního kostela. Umělé dveře připomínající nákupní centrum. Kyrkja - kostel

Nepřipomínají vám barvou telefony v Británii? Tak trochu možná,až na to, že ty norské jsou velmi zdevastované.

Tak tomu říkám originalita! Aby schránce nebyla zima, pořídíme jí svetřík!

Zakoupit si můžeme i typicky norské teplé světříky se vzory, které jsou ovšem pekelně drahé.

Dominantou je krásná restaurace uprostřed hlavní třídy. Tyčí se na menším kopci hrdě a majestátně. Láká především svým útulně vyhlížejícím vzhledem. Při prozkoumávání jídelního lístku jsme pochopily, proč zeje prázdnotou.:-)

Karolina fotila jako o život!

A bylo co. Takovou architekturu doma nemáme.

A ačkoli je březen, tuhou zimu tu máme na denním rozvrhu.

Krásný pohled na fjord. Tímto směrem je Muzeum Ivara Aasena (norský jazykovědec, který sbíral norské dialekty a tak vytvořil druhý psaný jazyk norštiny- nynorsk- více o něm v dalším článku) a také naše Volda.

S pochnurným počasím se člověk musí zžít. Dá to chvilku času, ale dá se to zvládnout.:-)

U přístavu je malý majáček a zvonička.

Tak kam půjdeme dál? K vidění je tu ještě socha již zmíněného Ivara Aasena (Aasen huset je jedna z našich fakult ve Voldě).

Přístav je podobný jako ve Voldě. Tato oblast mě láká ale svým rozpoložením mnohem více.

Výlet se vydařil. Odjížděly jsme někdy kolem páté odpolední. S dobrým pocitem malého, ale moc pěkného výletu. A světe div se! Jakmile jsme dorazily domů, začalo šíleně sněžit. Počasí nám tentokrát, ač bez sluníčka, přálo:-)

Aga, Karol, já- u přístavu. (můj foťák je sice malý, ale šikovný- má samospoušť a drží na sloupu):)