Malý zázrak

5.2.

Dnešek se nesl ve znamení studia v knihovně a psaní eseje, také nákupu v Kiwi a úklidu domácnosti. Kolem čtvrté odpoledne jsem přišla domů a popravdě, byla jsem ráda, že jsem doma. Když jsem se převlékla, uvědomila jsem si, že jsem se chtěla podívat ještě do schránky na kterou jsem ráno zapomněla. A tak jsem vzala klíčky z kuchyně a zamířila na chodbu, kde má naše patro jednu společnou. Oči mi okamžitě zůstaly na tmavém balíčku s cedulkou. Nemusela jsem ani číst pro koho to je. Podle rukopisu jsem poznala, že ten balíček přišel z Prahy, od Aleše a je pro mě! Samou radostí jsem ho popadla a běžela zpátky do pokoje. To si musím vyfotit, říkala jsem si. Postavila jsem si ho jako svatou zásilku na stůl a chvíli se na něj jen tak dívala. Vůbec se mi ho najednou nechtělo rozbalovat...:-)

Aleši, moc Ti děkuji za to originální, co jsem našla uvnitř! Máš opravdu výtvarné nadání a kupu humoru!:-) A to je dobře, protože já jsem z tvého báječného nápadu měla ohromnou radost! Děkuju mockrát!

Co skrývá tajemství květinové krabičky?

Není snad, co dodat! Znáš mě jako své boty!

Pro můj mlsný jazýček, já vím! :-)

Je to tak jednoduché udělat někomu radost. Lidé by sobě navzájem měli dělat a třeba jen malé radosti každý den. Někdy se stačí jen jednoduše usmát. Nic to nestojí, ale dává to mnoho.

Za tohle překvápko ale moc děkuju! Myslím, že mi dodalo dobrou náladu na dalších 365 dní! :-)