Jak to vlastně všechno začalo? Aneb střípky z historie

První lidé přišli z jihu především kvůli lovu zvířat a rybolovu. Před 5,500 lety začali Skandinávci obdělávat půdu. Po několik tisíc let žili lidé především díky rybolovu, lovu zvěře a zemědělství.  V této době nebyly vytvořeny žádné hranice mezi zeměmi severu. Mořští bojovníci, známí jako Vikingové, vystavěli ohromné, bytelné lodě a plavili se s nimi do jižní Evropy, Anglie, na Island a Gronsko a také na ostrovy západně od Norska. Jeden z norských Vikingů se od ostatních odpojil a našel cestu do Severní Ameriky. Jmenoval se Leiv Eiriksson. Jeho sochu, jako bojovníka a lodního náčelníka najdeme v Reykjaviku na náměstí.
Leiv

Nejslavnější norský král v době vikingské byl Olaf Haraldsson. Založil křesťanství, které bylo jedinou uznávanou vírou v tehdejší zemi. Po smrti byl prohlášen na svatého – Saint Olaf. V roce 1152 jmenoval papež prvního norského arcibiskupa. Norská církev byla řízena Římem.
Podobizna krále Haralda


13.století znamenalo pro Norsko období moci. Jak církev, tak monarchie postavila překrásné budovy. Některé z nich stojí dodnes.
Na počátku 14. století žilo v Norsku pouhých 450,000 lidí. V roce 1349 přišel mor, který zabil více než polovinu populace.
V důsledku vzájemných sňatků norských, švédských a dánských královských rodin, byly severské země pod vládou jednoho panovníka. Norsko bylo spojeno s Dánskem přes 400 let, pak se znovu spojilo se Švédskem, což trvalo přibližně 100 let. Proto mělo Norsko nejdříve dánského krále a až poté švédského. V roce 1537 rozhodl dánský král, že luteránství bude oficiálním náboženstvím království místo římskokatolického.
A jak to bylo s norským jazykem, který musel v době spojenectví s Dánskem a Švédskem upadat? Naopak – mluvená norština a norská kultura přetrvala navzdory tomu, že psaným jazykem byla po téměř 500 let dánština!
Na začátku 19. století začala v Evropě zuřit válka. V té době byly ohromné a znatelné rozdíly mezi chudou a bohatou vrstvou obyvatel. V roce 1814 se rozpadlo spojenectví Dánska s Norskem, které se ihned poté spojilo se Švédskem. 17. května téhož roku byla schválena a podepsána norská ústava. Spojenectví se Švédskem trvalo do roku 1905. Poté bylo Norsku znovu nezávislou zemí. Ve volbách většina Norů chtěla krále a královskou rodinu. Protože země žádného neměla, byl požádán dánský princ Carl. Souhlasil, do Norska přišel roku 1905 se svojí britskou manželkou Maud a jejich ročním synem Alexandrem. Jelikož jejich jména byla typicky dánská, museli si oba dva nechat změnit jméno, tak aby byli příkladem norskému království. Carl byl přejmenován na krále Hakona (nad prvním a je kroužek) a syn byl korunním princem Olavem.
(Dnešní král nemá žádnou politickou moc v norském systému, nicméně je důležitým symbolem svobody na nezávislosti.)
 Norsko se neúčastnilo 1. světové války. Jeho svoboda a nezávislost trvala až do začátku 2. světové války. Od roku 1940 okupovali Hitler a nacisti zemi. Židé byli posláni do koncentračních táborů v Německu. Přes 8,000 lidí tam zahynulo. Hitler velmi usiloval o podmanění si Norska, především pro jeho strategickou polohu. Odtud mohl lehce útočit na Anglii a jeho lodě by mohly kontrolovat celé Severní moře.Velké množství lidí uteklo do Švédska nebo USA a Kanady. Válka trvala 5 dlouhých let. Svobodu si Norsko získalo díky podpoře USA a Sovětské unie. Sovětští vojáci začali přicházet ze severu Norska (Finnmark) a tlačili Němce dolů na jih. Ti, ačkoli prchali, neváhali pálit města a vesnice, kolem kterých procházeli. Zničili i nesčetné množství rybářských lodí.
Město Narvik v době okupace

8. května 1945 byli Němci vyhnáni. Poničené a zdevastované Norsko se opět stalo svobodnou zemí. Obytné domy, továrny, nemocnice i školy ležely v ruinách. 17. května téhož roku se slavila nezávislost a svoboda Norska. Je to díkuvzdání míru a svobody. Tento svátek se dodržuje dodnes.
(17.květen - Den ústavy)
Po mnoha politických diskuzích se Norsko roku 1949 připojilo k NATO (the North Atlantic Treaty Organisation). Bylo také velmi finančně závislé na USA a na dalších západních zemích. USA pomohla Norsku po válce finančně se vzchopit.
Norsko je velkým producentem elektrické energie. Na konci roku 1960 byl objeven zemní plyn a olej. Na konci 70.a 80. let začala země prosperovat a životní úroveň se značně zvýšila (před válkou i po válce to byla chudá země). Mnoho lidí budovalo ohromné stavby a vytvářelo si vlastní společnosti.
Nezaměstnanost se ovšem velmi zvýšila. V roce 1992 tak mělo mnoho lidí velké finanční potíže. Začal se znovu značně projevovat rozdíl mezi chudými a bohatými. Ceny služeb a potravin začaly prudce stoupat. A vysoké ceny zůstaly po dnes.

užitečné odkazy:


Komentáře

Oblíbené příspěvky